Jeden z klenotů Orionu

Souhvězdí Orion je plné zajímavých objektů, nejznámějšími jsou Velká mlhovina – M 42, Betelgeuse či mlhovina M 78. V Orionu jsou však i další, které jsou tak trochu neprávem ve „stínu těch největších“.
Nedaleko v jihozápadním směru od hvězdy Alnitak, tedy nejspodnější hvězdy Orionova pásu, naleznete „neozbrojeným okem“ viditelnou hvězdičku asi čtvrté hvězdné velikosti označenou v atlasech jako sigma Ori.
Její krásu spatříte už v dalekohledu o průměru deseti centimetrů. Ideální je pak průměr alespoň patnáct centimetrů.
V dalekohledu tedy uvidíme krásnou čtyřhvězdu jejíž složky se výrazně barevně odlišují. Barvu nejjasnější hvězdy jsem odhadl (v newtonu o průměru 300 mm) na bíložlutou (A), ostatní barvy hvězd na zelenou (C), hnědomodrou (D) a modrozelenou (E). Toto barevné podání je samozřejmě subjektivní a vy můžete vidět jednotlivé hvězdy tohoto systému barevně lehce jinak.


Hledací mapka vícenásobné soustavy sigma Ori

Další zajímavostí je, že tato čtyřhvězda je vlastně pětihvězdou, neboť v roce 1888 se S. W. Burnhamovi podařilo rozlousknout nejjasnější složku na dvě (4,0 a 6,0 mag.), s oběžnou periodou 170 let. Ta je však vzdálena pouze 0,25 úhlové sekundy, takže se vám ji určitě nepodaří uvidět. Pohyb ostatních hvězd se nepodařilo pozorovat a jasnosti jednotlivých složek jsou 4,0, 6,0, 7,5, 10 a 6,5 magnitud.
Když se tedy budete zase kochat pohledem na Velkou mlhovinu, nezapomeňte kouknout i na další klenot – vícenásobný systém sigma Ori.

Sigma Orioni; mag 3,73; spektrální třída 09 V; rektascenze 5 h 36 min 2 s, deklinace -2° 38“.

Marek Kolasa