Demonstrátoři ve ValMezu

V polovině května Hvězdárnou ve Valašském Meziříčí proběhnul Demonstrátorský seminář. Akce začala v pátek večer příjezdem účastníků, registrací, ubytováním a pro zájemce prohlídkou známé hvězdárny. Do rukou se nám také dostal sborník odpovědí virtuálního semináře „Jak umírají hvězdy“, který se organizoval na stránkách Instantních astronomických novin, Hvězdářská antiročenka 1999 a jedna z publikací hostitelské organizace. Dalekohledy připravené k nočnímu pozorování se však pro nepřízeň počasí ke slovu nedostaly, proto probíhalo neoficiální seznamovaní a diskuze mezi účastníky, v prostorách hvězdárny i mimoně.
V sobotu ráno v devět hodin byl seminář oficiálně zahájen předsedkyní Sdružení hvězdáren a planetárií Evou Markovou a ihned poté následovala přednáška Zdeňka Mikuláška z brněnské hvězdarny „Závěrečná stádia hvězd“. Po desetiminutové pauze o půl jedenácté navázal na výklad Petr Kulhánek z Českého vysokého učení technického s „Černými dírami ve vesmíru“. Sobotní dopoledne pak skončilo ve dvanáct hodin odchodem do přilehlých restaurací na oběd.
V půl třetí odpoledne začala přednáška Jiřího Langera z Karlovy univerzity „Fyzika vesmíru“ a asi o půl páté i diskuse s jednotlivými přednášejícími o probíraných tématech (a nejen o nich). O půl sedmé nakonec hvězdárnu pohltily přípravy na společenský večer, jenž se nesl v duchu diskuze nejen nad českou astronomii. V přednáškovém sále paralelně probíhala projekce filmů. O úspěšnosti společenského večera svědčí fakt, že mnozí účastníci diskutovali do brzkých ranních hodin...
Začátek jediné nedělní přednášky byl opět v devět hodin ráno. Tentokrát nás Marcel Grün, ředitel pražské hvězdárny, seznámil „Jak (ne)probíhá výzkum Marsu aneb čeká nás optimistická budoucnost?“. Poslední slovo pak opět patřilo Evě Markové.
Jak tedy seminář oznámkovat? V prvé řadě bych chtěl vyzdvihnout vysokou úroveň organizace, na které se podíleli všichni pracovníci „ValMezské“ hvězdárny a nesmím také zapomenout na výborné výkony přednášejících. Věcí, které se mi na semináři nelíbily, bylo zanedbatelně málo. Snad jen bych na příštích setkáních posunul začátky ranních přednášek alespoň o půl hodiny, neboť pokud by bylo jasné počasí a v noci by se účastníci věnovali byť je krátce pozorování noční oblohy, ráno by se jim vstávalo velmi, velmi těžce… A jednotlivé příspěvky bych také zhruba v polovině přerušil krátkou pauzou, k občerstvení i probuzení ne jednoho spáče. Tyto „kosmetické“ vady však nemění nic na tom, že se letošní demonstrátorský seminář opravdu povedl a že se už nyní můžeme těšit na ten příští. Za rok nashledanou!


Marek Kolasa